Úzkost

Úzkosti v mírné formě občas zažíváme všichni. Problémem se ale stává úzkost tehdy, pokud úzkostné stavy začneme prožívat nepříjemně stále častěji, silněji nebo když začnou být spojeny s nějakou situací, kdy se pak objevují pravidelně a dokonce začnou bránit nějaké činnosti, kterou jsme třeba dříve vykonávali bez problémů. Takové činnosti se pak raději vyhneme, abychom předešli nepříjemnému stavu. Dokonce můžeme začít silně prožívat obavu předem, že se tento nepříjemný pocit bude opakovat (tzv.anticipační úzkost, jinak řečeno strach ze strachu)…a takto se dostáváme do nebezpečného kruhu z kterého nevidíme cestu ven.

Úzkost se objevuje ve spojitosti s celou řadou potíží a problémů, kvůli kterým se lidé obracejí na psychiatra nebo na psychologa. Někdy lidé pociťují úzkost a starosti, aniž přesně ví proč. Ale obvykle se dají určit konkrétní situace, ve kterých člověk pociťuje větší strach - např. když je daleko od svého domu, když cestuje vlakem nebo autobusem, když se má zúčastnit na nějaké důležité schůzi či setkání, když má nějaké náročné úkoly v práci apod.

Mnoho lidí, kteří mají sklon k úzkostným reakcím se často navíc ještě obává, že se zcela přestanou ovládat ,že je jejich strach zcela přemůže a že začnou panikařit nebo ještě něco horšího.

Kvůli tomuto strachu se pak vyhýbají činnostem nebo situacím, které v nich vyvolávají pocity strachu. Jakmile se však začne určitým věcem vyhýbat, velmi rychle si na to navykne. Tím vzniká začarovaný kruh, kdy člověk cítí úzkost a proto přestane dělat věci, které v něm úzkost vyvolávají.

Ve stavu úzkosti dýcháme zrychleně (ale povrchněji a méně pravidelně) a srdce nám tluče rychleji, cítíme mravenčení a teplo v žaludku, silně se potíme a někdy se nám chce náhle na záchod. To způsobuje Sympatický nervový systém. Slouží k tomu, aby člověk dokázal LÉPE ZVLÁDNOUT ohrožující situace. Všechny tyto změny mají ten smysl, aby člověk dokázal lépe uniknout hrozícímu nebezpečí. Jakmile nebezpečí pomine, tělesné funkce se vrátí k normálu. V současné době se ovšem ve skutečném fyzickém nebezpečí ocitáme jen zřídka. Spíše nastávají tyto tělesné změny jako reakce na to, když myslíme na nějakou nepříjemnou situaci. A často jsou tyto změny v tělesných funkcích udržovány nepřiměřeně dlouhou dobu. Cítíme se pak špatně a místo toho, abychom byli schopni situaci zvládnout lépe, nedokážeme ji pak zvládnout vůbec.

Úzkostné poruchy se řadí k neurotickým poruchám. Zahrnují fobie a několik forem nadměrné úzkosti a strachu, které nastupují náhle a brání vykonávání běžných denních činností. Úzkostné poruchy jsou často vysilujícími chronickými poruchami a vyskytují se buď od raného věku nebo je náhle spustí určitá událost. Nastupují nebo se zhoršují v období stresu.

Protože jde o neurotické poruchy, není u úzkostných poruch narušeno vnímání reality (na rozdíl od psychotických poruch jako je např. schizofrenie) a chování neporušuje sociální normy. Člověk postižený touto poruchou si uvědomuje nesmyslnost svých pocitů. Přesto není schopen jim čelit a ovládat je. V důsledku této poruchy může dojít k ovlivnění každodenního života, u těžších případů i ke zhoršení pracovního a společenského uplatnění, někdy i k sociální izolaci. Úzkostné poruchy jsou poměrně rozšířené. Během života jimi trpí v nějaké formě více než 15% populace. Původ mají buď v dětství nebo vznikají následkem nějaké události (např. reakce na závažný stres po nehodě nebo přírodní katastrofě). Důležitou roli může sehrát také dědičnost. Úzkostné poruchy mají často chronický průběh (trvání delší než 3 měsíce).

Vše začíná nejčastěji tím, že prožijeme fyzicky a psychicky nepříjemný stav, který nás zaskočí až vyděsí.

Nejčastější tělesné příznaky jsou: zrychlený tep (bušení srdce), pocení, třes, vnitřní chvění, obtížné dýchání, pocit zalykání se, bolesti nebo nepříjemné pocity na hrudi, břišní nevolnost, pocit slabosti v končetinách, návaly horka nebo chladu, pocity znecitlivění nebo mravenčení...

Nejčastější psychické příznaky: pocit závratě, neklidu, strach z mdloby, ze ztráty kontroly, strach ze „zešílení“, strach ze smrti...

Složky úzkosti

Úzkost není jen určitý prožitek způsobený tělesnými reakcemi. Zahrnuje tři složky, které působí společně a způsobují jednotlivé příznaky toho, čemu pak říkáme "úzkost". Jde tedy o:

1. Tělesné pocity: nepravidelné, ztížené dýchání, mravenčení a teplo v žaludku, pocení, třes, bušení srdce, potřeba jít na toaletu apod.
2. Chování: Je to, co uděláme, když se ocitneme v situaci, která v nás vzbudí úzkost.
3. Myšlenky: Naše myšlenky, představy a přesvědčení , to co si říkáme sami pro sebe, nebo obrazy, které se nám vybavují, co nám v této situaci hrozí.

Čím je způsoben strach a úzkost?

Nedokážeme vždycky určit, to co vedlo k přecitlivělosti, která způsobila první záchvat úzkosti či paniky. Někdy se objeví během nějaké tělesné nemoci nebo v těhotenství, kdy je psychická odolnost oslabena. Jindy vzniká následkem nějakého emočního šoku (např. po úmrtí blízkého). někdy vzniká až po delší době trvajícího psychického napětí. Někdy nedokážeme kořeny úzkosti a strachu vypátrat. Některé strachy vznikají velmi pozvolna. Někteří lidé byli vždycky zvýšeně úzkostní a se vším si dělali starosti.

Ať je příčina strachu jakákoli, jakmile se několikrát objeví, začne se v této situaci nebo v tomto čase vyskytovat stále častěji. Je to způsobeno tím, že probíhá zvláštní způsob učení, který nazýváme "podmiňování". Abychom pochopily, co to je, představme si, jak zareaguje malé dítě, když se poprvé v životě setká se psem. Pokud má tu smůlu, že na něj pes začne hlasitě štěkat, dítě se vyděsí a když příště znovu potká nějakého psa, začne pociťovat strach a snaží se před ním utéct.

Co udržuje strach a úzkost?

Když si pocitů strachu a úzkosti přestaneme všímat, pak po nějaké době vymizí. Proč k tomu ale nedojde vždy?

Hlavním důvodem je to, že nejpřirozenější reakcí při pocitu úzkosti nebo paniky, jejíž příčina není jasná, je vyhýbat se místům a situacím, kde se tento pocit vyskytl. Bohužel, zdá se, že toto chování vede k posílení podmíněného strachu - čím více se určitým situacím vyhýbáme, tím je tento strach silnější.

Strach je udržován dvěma hlavními mechanismy:

1. Naším chováním - tím, že se vyhýbáme situacím, kterých se bojíme.
2. Našimi myšlenkami - které se v dané situaci objeví a týkají se obav z toho, co se může stát ("Neudržím se na nohou, omdlím a nikdo mi nepomůže" "Začnu křičet a všichni se na mě budou dívat" apod.)

Například člověk, který má strach z jízdy výtahem nikdy do výtahu nevstoupí, protože se bojí, že by se výtah mohl utrhnout a spadnout. Nebo člověk trpící agorafobií (strachem chodit sám po ulici, do obchodu, po náměstích apod.) se neodvažuje vycházet sám z domu, protože se bojí, že omdlí, dostane srdeční záchvat, ztrapní se před druhými apod.

Psychoterapie a cesta k řešení

Metodou první volby u většiny úzkostných stavů je právě psychoterapie. Druhů psychoterapie je opět celá řada.

Mezi hlavní směry patří:

• dynamická terapie a psychoanalýza
• kognitivně behaviorální terapie

Dynamická terapie a psychoanalýza vychází z předpokladu, že to, jak se nyní dotyčný chová, co cítí, jak uvažuje, pramení z jeho dřívějších zkušeností, z toho, co ho v minulosti ovlivňovalo. Zjednodušeně řečeno - pomáhá mu ujasnit si tyto dřívější záležitosti, buduje novou strukturu osobnosti, která tyto úzkostné stavy lépe zvládne a dodá mu sebevědomí.

Dalším typem psychoterapie je Kognitivně behaviorální psychoterapie (KBT). Za tímto relativně záhadným názvem se skrývá terapie, která se v nových psychiatrických publikacích a nakonec i v doporučovaných standardních postupech v psychiatrii uvádí jako terapie první volby, mnohdy ještě před farmakoterapií.

KBT pomáhá klientovi zorientovat se přesně v daném problému, co ho spouští, co ho ovlivňuje, co ho zhoršuje nebo naopak zmírňuje. Naučí pacienta příznaky zmírňovat, efektivně řešit své problémy, konstruktivně pracovat na tom, aby nepříjemné příznaky odezněly. Terapie je logická, srozumitelná a zaměřená na aktuální problém.

Obě tyto techniky se mohou provádět i ve skupinách několika pacientů, kdy se využívá dalších léčebných faktorů skupinové terapie.

V obecné rovině se dá říci, že farmakoterapie bývá léčbou rychlejší a psychoterapie trvalejší. Tuto metodiku využíváme v našich kurzech.

Velkým problémem bývá dostupnost psychoterapeutů v některých regionech. Některé pojišťovny psychoterapii plně hradí, jiné pouze upřednostňují klasickou psychiatrickou péči.

Velmi důležité ale je uvědomit si, co od léčby očekáváme. Požadujeme, aby terapie vedla k tomu, že mne už nikdy nenapadne myšlenka, které se obávám? Potřebuji, abych už nikdy ani v náznaku nepocítil tělesné příznaky, které jsem vnímal jako ohrožující? Pokud má pacient tyto požadavky, vystavuje se riziku, že se sám bude podílet na udržovaní těchto obtíží. Na takto formulovaný požadavek vám nepomůže žádná terapie.

Každý způsob léčby by měl vést především k tomu, že pacienta naučí tyto situace zvládat, pomůže mu získat jistotu, že se nestane nic z toho, čeho se obával ani když z dané situace neuteče. Terapie musí naučit klienta se těchto příznaků nebát a to se projeví v postupném zmírnění až odeznění daných příznaků. Zjednodušeně řečeno, pacient přestane svým strachem udržovat daný problém.

Při terapii léky, které pacientovi zcela odstranily jeho nepříjemné tělesné příznaky, je důležité zvládnutí období při jejich vysazování. Toto se samozřejmě děje postupně, ale přesto může dojít k tomu, že se nějaký příznak či obavná myšlenka objeví. Je zbytečnou chybou se tímto nechat zaskočit, vyděsit… Řada pacientů se v tu chvíli obává, že se problém vrací, že se toho nikdy nezbaví. Je potřeba si uvědomit, že nikdo z nás nemá zcela ve své moci, jaká myšlenka s jakým obsahem ho napadne, důležitá je naše reakce, jakou vážnost a důvěryhodnost té myšlence dáme. Skutečně omdlím, skutečně to bude trapné, skutečně to nezvládnu….? Jak to dopadlo dříve?

Naučit se pracovat s těmito myšlenkami vám může pomoci náš kurz.

Nejen u fobií, ale i u ostatních úzkostných poruch se využívá technika postupného vystavování obávaným situacím (začíná se od situací působící nejnižší úzkost). Tato technika je založena na faktu, že úzkost nemůže růst do nekonečna a po určité době začne klesat.

Pokud vás tato nabídka zaujala, objednejte se na nezávaznou první schůzku s terapeutem na kontaktních údajích naši poradny. Rádi Vám pomůžeme! - nebuďte na problémy sami.