Současná epidemie obezity a její léčba

Autor: PhDr. Robert Chytka, publikováno: 5.2.2011

Současná epidemie obezity

Prevalence a incidence obezity v posledních letech nabývá charakteru celosvětové epidemie a této problematice zvýšeného výskytu obezity je i věnována pozornost v celosvětovém měřítku. WHO publikovala texty komise expertů: zdravotní komplikace, které se objevují v souvislosti s nadváhou a obezitou, jsou důvodem, který vede ke zvýšené pozornosti věnované nejen léčbě, ale také prevenci obezity. Riziko smrti je u osob s BMI 29-32 o 60-70% vyšší než u osob s BMI 25-27. Riziko vzniku diabetu u osob s BMI 31 a víc je 40x vyšší. Proto je nutno věnovat zvýšenou pozornost i prevenci obezity a k tomu je určen i tento kurz. Prevence obezity je celospolečenským cílem a nelze ji dát za úkol pouze lékařům.

Jedním z nejvýznamnějších prediktorů vzniku obezity je pozitivní rodinná anamnéza obezity, která je zprostředkovává spíše genetickými faktory než jen společeným okolním prostředím. Gentetické faktory se účastní na vzniku obezity z více než 50% a rizikovým faktorem je i obezita v dětství. Proto je velmi důležitý důraz na zdravý životní styl v jeho pravém slova smyslu, aby u lidí s genetickými dispozicemi nedocházelo ještě k fatálnějším důsledkům plynoucím z obezity potažmo nezdravého způsobu života.

Dieta jako metoda prevence onemocnění ja navrhována při řadě chorobných stavů a je plně opodstatněná v klinických podmínkách. Zatím však neexistuje mnoho důkazů o účinných metodách ovlivnění příjmu potravy jako metody prevence vzniku obeztiy jak u jednotlivce, tak v rámci celé populace. Změna fyzické aktivity je další složkou změny chování, jedná se převážně o úpravu především sedavého způsobu života na fyzicky aktivnější se zařazením fyzické aktivity i do volného času. Nezbytnou součástí změny životního stylu pro prevenci obezity či snížení nadváhy je i změna myšlení ve smyslu uvažování o potravě a přístupu k ni. Tyto prvky společně mohou řešit účelně problém nadváhy, nikoliv však samostatné diety, hladovění či přemíra sportu. Doporučení tohoto typu vychází především z úst šarlatánů či prodejců bez odborného vzdělání a etického cítění s cílem zisku než prospěchu člověka.

Kognitivně behaviorální přístup k léčbě nadváhy

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) představuje jeden ze základních směrů současné psychoterapie. Jde o záměrné upravování narušené činnosti organismu psychologickými prostředky.

Norcrossova definice z roku 1990 zní: „psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce anebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí“

Dnes neexistuje psychoterapie jako jednotná věda, která by měla jednotnou teorii, suběžně existuje mnoho rozdílných psychoterapeutických směrů, z nichž jako hlavní se uznávají např.Adlerovská psychoterapie, kognitivní, behaviorální, elektická a integrativní, gestalt terapie, interpersonální, komunikační, psychoanalytická a psychodynamická, rogersovská, systemická, transakční analýza atp. Jednotlivě psychoterapeutické směry mohou dojít odlišnou filozofií a odlišnými metodami ke stejnému cíli. Druh vybrané terapie závisí na zaměření terapeuta, na osobnosti klienta a samozřejmě na daném problému. V případě návykových problému jako je obezita, kouření, drogy atp.se ukazuje že směr kognitivně-behaviorální patří mezi ty nejefektivnější. V celé škále psychoterapeutických směrů se většinou rozlišují dva základní cíle:

• A) odstranění či zmírnění chorobných příznaků
• B) změny celé osobnosti

V KBT se klade za cíl spíše odstranění či zmírnění nevhodných návyků, i když se zejména v novějších KBT přístupech bere v úvahu i celková struktura osobnosti. Jednotlivé směry se liší spíše v tom co považují za rozhodujicí příčinu vzniku a udržování problému. KBT vychází z teorie, že příčinou obezity je nevhodné chování (chybné stravovací a pohybové návyky) a myšlení, které je naučené a udržované vnějšími a vnitřními faktory. V terapii se může jedinec toto chybné chování a myšlení odnaučit, přeučit nebo se může naučit novým, vhodnějším způsobům řešení problému.

Většina pokynů k redukci nadváhy se týká pouze změny v jídelníčku, což je častým důvodem neúspěchu v udržení váhových úbytků. Při hubnutí je však důležitější hlava a emoce než žaludek! Nestačí tedy zaměřit svoji pozornost na změnu jídelníčku, ale je nutné ovlivňovat i myšlení a emoce, které k nažádoucím chování vedou. Terapie obezity či nadváhy by měla být komplexnější a dotýkat se všech složek osobnosti. To je i důvodem proč DIETA tolik propagovaná v tisku, televizi a různě, prostě nezabírá.

Aplikace KBT na problematiku obezity spadá do roku 1967 a je spjata s pracemi Alberta Stunkarda. V současné době se většina odborníků přiklání k názoru, že KBT přístup, případně v kombinaci s jinými metodami patří v terapii obezity obecně k nejúčinnějším!

V KBT se užívá mnoho technik, které se navzájem prolínají, a proto se lze v odborných publikacích setkat s jejich různým tříděním, mezi nejčastěji používané patří:

• techniky sebekontroly
• kognitivní techniky
• relaxační techniky
• modelování

Závěrem lze říci, že v terapii obezity především v prvé řadě jasně a konkrétně zjistíme a diagnostikujeme problém. Po indikaci KBT vhodně zvolíme techniku podle osobnosti obézního a charakteru obezity. Zejména pomocí technik sebekontroly se u obézních vyvíjejí správné a trvalé vzorce chování při jídle a správný postoj k jídlu a pohybu vůbec. To je neustále posilováno a zpevňováno odezvou terapeuta případně terapeutické skupiny či jinými osobami.